THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zvláštnych fenoménov hudobného veku, v ktorom žijeme, stále pribúda. Jedným z nich je fakt, že niektoré kapely svoje nahrávky ponúkajú buď zadarmo, za symbolický poplatok, alebo ako súčasť spriazneného periodika. Samozrejme, je to tiež určitá forma biznisu a reklamy. Veď aj WORMROT zo Singapuru, patriaci medzi to najlepšie, čo súčasná grindová scéna ponúka, sa práve týmto spôsobom dostali do širšieho povedomia poslucháčov.
Pritom ku šťastiu bolo treba tak málo: jedna kompilácia, ktorú si náhodou vypočul novinár vplyvnejšieho webu zo zámoria a o svoj postreh sa následne podelil s kolegami. Mimochodom, takto nejako to vraj vyzeralo, keď sa Relapse Records chopili švédskych NASUM. Cesty osudu sú vratké.
WORMROT v roku 2011 „vydali“ dva albumy. Tie úvodzovky sú tam preto, lebo „Dirge“ aj „Noise“ sú k dispozícii vo forme „digital download“ (prvá z nich aj na LP a CD), pričom „Noise“ vo fyzickej podobe hudobného nosiča ani nevyjde.
Venujme sa však ich radovej novinke „Dirge“. WORMROT razia v dnešnej dobe tak obľúbený „bezbasový“ grindcore, ktorý spopularizovali najmä ich služobne starší kolegovia, už spomínaní MAGRUDERGRIND. WORMROT hrajú tento štýl mierne chaotickejšie a „neučesanejšie“, avšak s ohromným rešpektom ku spolkom, ktoré položili jeho základy a grindcore dostali do širšieho povedomia.
Oldschoolové vyznenie sa v hudbe Singapurčanov miesi s modernejšími postupmi. Na jednej strane prinášajú kolísavé mosh pasáže, ale aj odbočky k tragedy hardcoreu a neocrustu, na strane druhej thrashy gitarové riffovanie, korunované deathmetalovou intenzitou a tvrdosťou.
Materiál na „Dirge“ je (vzhľadom na zvolený štýl) vskutku pestrý, ale aj nesmierne chytľavý, a určite s ním strávite zopár pekných chvíľ. Možno by do budúcna neuškodilo menej lipnúť na svojich modlách a troška popustiť uzdu fantázie. Potenciál na to WORMROT každopádne majú.
PS: Kompletný album si stiahnete na stránke vydavateľstva Earache.
Živelný crustujúci grindcore so štipkou deathu a hardcoreu.
7 / 10
1. No One Gives A Shit
2. Compulsive Disposition
3. All Go No Emo
4. Public Display Of Infection
5. Overpowered Violence
6. Semiconscious Godsize Dumbass
7. Spot A Pathetic
8. Evolved Into Nothing
9. Butt Krieg Is Showing
10. Fucking Fierce So What
11. Ferocious Bombardment
12. Principle Of The Puppet Warfare
13. Deceased Occupation
14. Waste Of Time
15. Stench Of Ignorance
16. Meteor To The Face
17. Addicts Of Misery
18. You Suffer But Why Is It My Problem
19. Erased Existence
20. Back Stabber Mission Aborted
21. Destruct The Bastards
22. Plunged Into Illusions
23. Manipulation
24. A Dead Issue
25. The Final Insult
Noise (EP) (2011)
Dirge (2011)
Abuse (2009)
Bastardphobic (EP) (2008)
Dead (EP) (2007)
Vynikajúce.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.